← Aktualizace
☕ Investiční příběhy ke kávě

Keynes a předpověď kterou přestal potřebovat

Když britské akcie po roce 1929 padaly, John Maynard Keynes část prodával. Při dalším velkém propadu v roce 1937 naopak mírně přikupoval. Mezi oběma rozhodnutími se změnilo něco důležitějšího než jeho odhad příštího pohybu burzy: způsob, jakým si vybíral investice.

Představte si, že správou peněz pověříte člověka, který rozumí úrokům, měnám a hospodářským cyklům. Přirozeně čekáte, že pozná, kdy akcie opustit a kdy se vrátit. U Keynese by takové očekávání působilo zvlášť rozumně. Jenže znalost ekonomiky a schopnost včas zobchodovat její příští zatáčku nejsou stejná dovednost.

Keynes nespravoval jen vlastní peníze. Staral se také o investice cambridgeské King’s College. Právě zde se odehrála proměna, která je pro investora možná zajímavější než jeho slavné ekonomické teorie.

Ekonom na burze

Zpočátku postupoval od velkého obrazu k jednotlivým obchodům. Podle měnových a hospodářských ukazatelů přesouval peníze mezi akciemi, dluhopisy a hotovostí. Dává to smysl i na papíře: před zhoršením podmínek ustoupit, před oživením nakoupit. Potíž je v těch dvou slovech „před“.

Ohlédnutí bývá mnohem pohodlnější. V hotovém grafu už víme, který pokles byl začátkem krize a který jen krátkou přestávkou. Člověk rozhodující v jeho pravém okraji má před sebou obě možnosti. A ani správný názor na hospodářství mu neřekne, kolik z něj už ostatní započítali do cen.

Keynesovy začátky proto nebyly souvislým pochodem vítěze. Výzkumník David Chambers v textu CFA Institute připomíná, že během první dekády jeho výsledky zhruba odpovídaly trhu a v části konce dvacátých let za ním výrazně zaostávaly. Slavné jméno neposkytovalo portfoliu žádnou zvláštní ochranu.

Menší otázka místo velké předpovědi

Na počátku třicátých let se Keynes postupně přiklonil k jinému přístupu: vybírat konkrétní podniky, jejichž akcie považoval za levné vůči jejich hodnotě, a držet je déle. Proměnu rekonstruovali David Chambers a Elroy Dimson z archivních záznamů. Nebylo to jediné náhlé osvícení po špatném obchodě.

Rozdíl si můžeme představit na modelové pekárně. Jedna otázka zní, zda celé hospodářství příští rok zrychlí. Druhá se ptá, kolik zákazníků pekárna má, co jí po zaplacení účtů zbývá a jakou cenu za ni majitel požaduje. Druhá otázka není snadná. Je ale konkrétnější a dovoluje postupně kontrolovat, zda původní předpoklady stále platí.

Podobný posun neznamená přestat myslet na budoucnost. Znamená změnit, co přesně potřebujeme o budoucnosti odhadnout. Nemusíme trefit měsíc obratu celé burzy, abychom posoudili, zda cena určitého podniku dává smysl. Pořád se přitom můžeme splést v jeho zákaznících, konkurenci i hodnotě.

Druhý propad a jiné rozhodnutí

Rozdíl se projevil při dalších otřesech. Po začátku britského burzovního poklesu v říjnu 1929 Keynes během následujícího roku prodal přibližně pětinu svých britských akcií podle hodnoty a přesouval prostředky do státních dluhopisů. Když trh začal prudce klesat v srpnu 1937, své britské akciové pozice naopak mírně rozšířil.

Nebyla to cesta bez bolesti. Jeho aktivně spravované univerzitní portfolio v účetním roce 1937–1938 ztratilo peníze a dopadlo hůře než britský akciový benchmark. Delší horizont neodstraňuje ztráty; mění především prostor, v němž se investor může rozhodovat.

Z Keynesova příběhu proto nevychází pokyn nakupovat každý pokles. Zajímavější je ochota přestat opírat rozhodnutí o schopnost, kterou dosavadní výsledky nepotvrzovaly. Když znovu přišel propad, nesnažil se pouze odpovědět lépe. Mezitím změnil otázku.

Zdroje

  1. David Chambers a Elroy Dimson: Keynes the Stock Market Investor, pracovní verze z 6. 9. 2012, zejména oddíl 4.2 a tabulka 2: změna přístupu, reakce na propady a výsledky aktivně spravovaného portfolia.
  2. Cambridge Judge Business School: Keynes, oddíly Keynes the investor a Keynes the stock investor: výklad výzkumného týmu a archivní podklady.
  3. CFA Institute: How Did Keynes Perform as an Investor?, 30. 6. 2015: text s vyjádřením Davida Chamberse k počátečním výsledkům.

Poznámka ke zdrojům: Článek sleduje správu univerzitních investic, nikoli Keynesovy osobní měnové spekulace. Výsledky aktivně spravovaného portfolia nejsou výsledkem veškerého majetku koleje. Zdroje představují tentýž výzkumný okruh; pekárna je modelové přirovnání.

Jak se vám líbil článek?