Představme si malou kavárnu, která právě zaplatila nájem za uplynulý měsíc. Peníze jsou pryč a nájem patří mezi náklady. Kdyby jej majitel místo toho zapsal jako pořízení nového kávovaru, podnik by na papíře vypadal výdělečnější. Jen by nikde nestál ten kávovar.
Je to zjednodušený modelový příklad. Pomáhá ale pochopit účetní trik telekomunikačního obra WorldCom: běžný provozní náklad se začal tvářit jako něco, co firmě bude sloužit v budoucnu. K uskutečnění takové proměny nebylo třeba položit jediný metr kabelu.
Co změní jedna kolonka
WorldCom využíval také sítě jiných telekomunikačních společností a platil jim za přístup. Tyto poplatky patřily do kategorie označované jako line costs. Jak později popsala žaloba americké Komise pro cenné papíry SEC, příslušné provozní náklady se měly promítnout do výsledku daného období. Vedení však nařídilo jejich přesuny do kapitálových účtů. [1]
Rozdíl mezi nákladem a investicí přitom není účetní malichernost. Když podnik koupí zařízení, které bude používat několik let, obvykle jeho cenu nerozpustí do nákladů najednou. Zařízení vykáže jako majetek a jeho spotřebu postupně zachycuje odpisy. U služby už spotřebované v běžném provozu takové odložení nelze ospravedlnit pouhým přáním, aby příští rok vydělala více.
Přesun tedy mohl zlepšit dnešní výsledek, aniž podnik získal nového zákazníka nebo vyjednal levnější službu. Dodavateli se tím účet nesnížil. Změnil se obraz hospodaření, který viděl investor.
SEC v červnu 2002 uvedla, že WorldCom za rok 2001 vykázal zisk před daní a menšinovými podíly přibližně 2,4 miliardy dolarů, zatímco po započtení tehdy identifikovaných nákladů by vykázal ztrátu přibližně 662 milionů. Nešlo tedy jen o drobné přikrášlení jinak stejného příběhu. Měnilo se jeho znaménko. [1]
Kontrola která neměla počkat
Na jaře 2002 začala vedoucí interního auditu Cynthia Cooper prověřovat kapitálové výdaje a účty. Podle následného vyjádření samotné společnosti posunula kontrolu dopředu oproti původnímu plánu a našla podezřelé převody. Finanční ředitel Scott Sullivan ji požádal, aby přezkum odložila; ona pokračovala. [2]
Podstatné nebylo, zda firma opravdu provozuje síť. Provozovala ji. Otázka zněla, zda konkrétní položky vykázané jako investice mají odpovídající účetní oporu. Značka velké společnosti ani technická složitost jejího podnikání na tuto mnohem prostší otázku neodpovídaly.
Záležitost se dostala k výboru pro audit. Zástupci auditorských firem Andersen a KPMG dospěli k závěru, že převody nelze opřít o platná účetní pravidla. Dne 25. června 2002 WorldCom oznámil, že hodlá opravit výkazy za rok 2001 a první čtvrtletí 2002. [2]
Zvláštní vyšetřovací výbor později popsal kapitalizaci provozních nákladů jako porušení zavedených pravidel i vlastní firemní politiky. Zjistil také další manipulace. Červnové oznámení tedy nebylo konečným součtem celé kauzy, ale začátkem mnohem širšího odkrývání účetnictví. [3]
Zisk potřebuje svůj příběh
Pro investora je lákavé začít posledním řádkem výsledovky. Zisk roste, marže drží, firma zřejmě zvládá náročné období. WorldCom ukazuje, proč někdy stojí za to vrátit se o několik řádků výš a zeptat se, co všechno už bylo při výpočtu zisku odečteno.
To neznamená považovat každou investici za podezřelou. Budování sítí, továren nebo nových zařízení skutečně vytváří majetek pro další roky. Rozhodující je, co za účetní položkou stojí a zda se její zacházení s časem shoduje s ekonomickou skutečností.
U modelové kavárny by nakonec stačilo rozhlédnout se po novém kávovaru. Ve velké společnosti bývá hledání obtížnější. Otázka však zůstává překvapivě podobná: co jsme za vykázanou investici vlastně dostali?
Zdroje
- SEC: žaloba proti WorldComu, 26. 6. 2002 — body 1–9, popis line costs a původní vyčíslení zkreslených výsledků.
- WorldCom: revidované vyjádření pro SEC, 8. 7. 2002 — body 5–7 a 19–24, interní audit a rozhodnutí o opravě výkazů.
- Zpráva zvláštního vyšetřovacího výboru WorldComu, 31. 3. 2003 — Summary and Conclusions a oddíl Line Costs.
Poznámka ke zdrojům: Částky za rok 2001 jsou původním vyčíslením v žalobě SEC, nikoli konečným přepočtem všech později zjištěných nesrovnalostí. Vyjádření společnosti z července 2002 samo upozorňuje na tehdy omezený rozsah svého šetření; následná zpráva výboru poskytuje širší rekonstrukci. Text nehodnotí individuální trestní odpovědnost. Kavárna je modelový příklad, nikoli událost z historie WorldComu.
Představme si malou kavárnu, která právě zaplatila nájem za uplynulý měsíc. Peníze jsou pryč a nájem patří mezi náklady. Kdyby jej majitel místo toho zapsal jako pořízení nového kávovaru, podnik by na papíře vypadal výdělečnější. Jen by nikde nestál ten kávovar.
Je to zjednodušený modelový příklad. Pomáhá ale pochopit účetní trik telekomunikačního obra WorldCom: běžný provozní náklad se začal tvářit jako něco, co firmě bude sloužit v budoucnu. K uskutečnění takové proměny nebylo třeba položit jediný metr kabelu.
Co změní jedna kolonka
WorldCom využíval také sítě jiných telekomunikačních společností a platil jim za přístup. Tyto poplatky patřily do kategorie označované jako line costs. Jak později popsala žaloba americké Komise pro cenné papíry SEC, příslušné provozní náklady se měly promítnout do výsledku daného období. Vedení však nařídilo jejich přesuny do kapitálových účtů. [1]
Rozdíl mezi nákladem a investicí přitom není účetní malichernost. Když podnik koupí zařízení, které bude používat několik let, obvykle jeho cenu nerozpustí do nákladů najednou. Zařízení vykáže jako majetek a jeho spotřebu postupně zachycuje odpisy. U služby už spotřebované v běžném provozu takové odložení nelze ospravedlnit pouhým přáním, aby příští rok vydělala více.
Přesun tedy mohl zlepšit dnešní výsledek, aniž podnik získal nového zákazníka nebo vyjednal levnější službu. Dodavateli se tím účet nesnížil. Změnil se obraz hospodaření, který viděl investor.
SEC v červnu 2002 uvedla, že WorldCom za rok 2001 vykázal zisk před daní a menšinovými podíly přibližně 2,4 miliardy dolarů, zatímco po započtení tehdy identifikovaných nákladů by vykázal ztrátu přibližně 662 milionů. Nešlo tedy jen o drobné přikrášlení jinak stejného příběhu. Měnilo se jeho znaménko. [1]
Kontrola která neměla počkat
Na jaře 2002 začala vedoucí interního auditu Cynthia Cooper prověřovat kapitálové výdaje a účty. Podle následného vyjádření samotné společnosti posunula kontrolu dopředu oproti původnímu plánu a našla podezřelé převody. Finanční ředitel Scott Sullivan ji požádal, aby přezkum odložila; ona pokračovala. [2]
Podstatné nebylo, zda firma opravdu provozuje síť. Provozovala ji. Otázka zněla, zda konkrétní položky vykázané jako investice mají odpovídající účetní oporu. Značka velké společnosti ani technická složitost jejího podnikání na tuto mnohem prostší otázku neodpovídaly.
Záležitost se dostala k výboru pro audit. Zástupci auditorských firem Andersen a KPMG dospěli k závěru, že převody nelze opřít o platná účetní pravidla. Dne 25. června 2002 WorldCom oznámil, že hodlá opravit výkazy za rok 2001 a první čtvrtletí 2002. [2]
Zvláštní vyšetřovací výbor později popsal kapitalizaci provozních nákladů jako porušení zavedených pravidel i vlastní firemní politiky. Zjistil také další manipulace. Červnové oznámení tedy nebylo konečným součtem celé kauzy, ale začátkem mnohem širšího odkrývání účetnictví. [3]
Zisk potřebuje svůj příběh
Pro investora je lákavé začít posledním řádkem výsledovky. Zisk roste, marže drží, firma zřejmě zvládá náročné období. WorldCom ukazuje, proč někdy stojí za to vrátit se o několik řádků výš a zeptat se, co všechno už bylo při výpočtu zisku odečteno.
To neznamená považovat každou investici za podezřelou. Budování sítí, továren nebo nových zařízení skutečně vytváří majetek pro další roky. Rozhodující je, co za účetní položkou stojí a zda se její zacházení s časem shoduje s ekonomickou skutečností.
U modelové kavárny by nakonec stačilo rozhlédnout se po novém kávovaru. Ve velké společnosti bývá hledání obtížnější. Otázka však zůstává překvapivě podobná: co jsme za vykázanou investici vlastně dostali?
Zdroje
Poznámka ke zdrojům: Částky za rok 2001 jsou původním vyčíslením v žalobě SEC, nikoli konečným přepočtem všech později zjištěných nesrovnalostí. Vyjádření společnosti z července 2002 samo upozorňuje na tehdy omezený rozsah svého šetření; následná zpráva výboru poskytuje širší rekonstrukci. Text nehodnotí individuální trestní odpovědnost. Kavárna je modelový příklad, nikoli událost z historie WorldComu.