← Aktualizace
☕ Investiční příběhy ke kávě

LTCM: fond, kterému došel čas

V září 1998 se čtrnáct finančních institucí dohodlo, že vloží miliardy dolarů do fondu, který už utrpěl obrovské ztráty. Proč přidávat peníze právě tam, kde mizely? Příběh LTCM ukazuje, jak drahá může být možnost počkat.

Dne 23. září dostal fond Long-Term Capital Management záchrannou nabídku: přibližně 3,6 miliardy dolarů výměnou za devadesát procent vlastnictví. Pro dosavadní majitele to znamenalo ztrátu kontroly. Pro zúčastněné banky a obchodníky s cennými papíry to byl pokus zabránit tomu, aby se nouzový výprodej fondu prodražil i jim. [1]

Ještě nedávno přitom LTCM působil jako mimořádně úspěšný podnik. John Meriwether jej založil v roce 1994 a v jeho týmu byli i dva pozdější nositelé Nobelovy ceny za ekonomii. Fond si vybudoval pověst vysokými výnosy a schopností nacházet cenové rozdíly, které ostatním unikaly.

Malé rozdíly, velké pozice

Jedna z jeho důležitých strategií vycházela ze sázky, že se neobvykle velký rozdíl mezi cenami příbuzných cenných papírů časem zmenší. Fond koupil to, co považoval za relativně levné, a současně sázel proti dražšímu protějšku. Výdělek měl přijít ze sblížení jejich cen; nebylo nutné správně předpovědět směr celého trhu.

Takové rozdíly ovšem bývají malé. Aby přinesly výrazný výnos, LTCM obchodoval ve velkém a opíral se o vypůjčené peníze. Tomu se říká finanční páka: vlastní kapitál nese výsledky mnohem většího objemu obchodů, takže příznivý i nepříznivý pohyb cen pocítí silněji.

Na konci roku 1997 fond investorům část kapitálu vrátil, aniž odpovídajícím způsobem zmenšil své pozice. Pod velkou konstrukcí tak zůstalo méně vlastních peněz, které mohly zachytit ztrátu. Každá další ztráta proto ukrajovala z menší rezervy. [2]

Když všichni chtěli totéž

V srpnu 1998 přišel ruský otřes: devalvace rublu a oznámení moratoria na některé dluhové platby. Investoři začali napříč trhy hledat bezpečí a aktiva, která šla snadno prodat. Rozdíly, na jejichž zmenšení LTCM sázel, se naopak rozevíraly.

Fond měl obchody rozložené mezi různé země a finanční nástroje. Podle dobového vysvětlení prezidenta newyorského Fedu Williama McDonougha očekával, že se některé ztráty vyváží zisky jinde. Jenže útěk od rizika zasáhl mnoho pozic současně. Rozmanitost obchodů tentokrát neposkytla očekávanou ochranu. [3]

Tady se ukázala další podmínka strategie: možnost vydržet. Ztráty průběžně zmenšovaly kapitál fondu a jeho protistrany vybíraly zajištění podle aktuálních tržních cen. Představa, že se ceny později sblíží, sama o sobě takové závazky nevyrovnala. A pozdější sblížení navíc nikdo nezaručoval.

Zmenšit pozice vypadalo jako přirozené řešení. Jenže při nuceném uzavírání tak rozsáhlých obchodů hrozilo, že ceny uhnou ještě dál. McDonough varoval, že současný úprk protistran by mohl způsobit ztráty i lidem a institucím, kteří s LTCM vůbec neobchodovali. Každý mohl jednotlivě usilovat o menší riziko a společně je přitom zvětšit. [3]

Čas za cenu kontroly

Newyorský Fed pomohl svolat jednání, z něhož vzešla soukromá rekapitalizace. Vlastní peníze do fondu nevložil. Podle tehdejšího svědectví Alana Greenspana věřitelé počítali s tím, že jejich pohledávky budou mít při postupném uzavírání portfolia větší hodnotu než při překotném výprodeji. Další vklad tedy měl chránit i jejich vlastní peníze. [4]

Noví investoři převzali kontrolu a fond mohl pozice postupně zmenšovat. Do konce roku 1999 dostali svůj záchranný kapitál zpět. Původním investorům však zůstaly těžké ztráty; úspěšné dokončení této operace je nevymazalo. [1]

LTCM měl dlouhodobost přímo v názvu. V rozhodující chvíli ale o délce jeho čekání spolurozhodovali ti, jejichž peníze používal. Trpělivost je investiční výhoda jen tehdy, když si ji můžete dovolit.

Zdroje

  1. Federal Reserve History: Near Failure of Long-Term Capital Management — vznik fondu, soukromá rekapitalizace, změna vlastnictví a následné vrácení záchranného kapitálu. Historický přehled Fedu.
  2. President’s Working Group on Financial Markets: Hedge Funds, Leverage, and the Lessons of Long-Term Capital Management, duben 1999 — oficiální zpráva, zejména kapitola II; strategie, páka a vrácení kapitálu koncem roku 1997.
  3. William J. McDonough: Statement Before the Committee on Banking and Financial Services, 1. října 1998 — dobové svědectví přímého účastníka: očekávané rozložení rizika, ruský otřes a rizika hromadného uzavírání pozic.
  4. Alan Greenspan: Private-sector refinancing of the large hedge fund, Long-Term Capital Management, 1. října 1998 — dobové svědectví o zajištění, důvodech věřitelů a úloze Fedu.

Poznámka ke zdrojům: Popis sblížení cen vysvětluje jednu významnou skupinu obchodů LTCM, nikoli celé portfolio. Hodnocení hrozícího výprodeje vychází z dobových svědectví představitelů Fedu; jde o jejich tehdejší posouzení rizika, nikoli o pozorovaný výsledek uskutečněné hromadné likvidace.

Jak se vám líbil článek?