Brad Barber a Terrance Odean prozkoumali akciové účty 66 465 domácností u amerického diskontního brokera v letech 1991–1996. Rozdělili je do pěti skupin podle toho, jak intenzivně měnily své portfolio. Před náklady byly výsledky skupin podobné. Po jejich započtení se ale nejaktivnější pětina dostala na roční geometrický výnos 11,4 %, zatímco nejméně aktivní na 18,5 %. Jde o výnosy modelových investic napodobujících průměrné portfolio domácnosti v příslušné skupině, nikoli o výsledek každého jednotlivého člověka. [1]
Rozdíl nevznikl tím, že by jedna skupina jen seděla na hotovosti. Obě držely akcie. Čistý výsledek zahrnoval provize a odhad nákladů nákupního a prodejního rozpětí. Autoři spojovali časté obchodování s nadměrnou sebedůvěrou; to je jejich vysvětlení výsledků, nikoli záznam myšlenek jednotlivých klientů. [1]
Nápad musí překonat vlastní účet
Představme si vlastní, záměrně zjednodušený příklad. Investor přesune 100 000 korun z jedné akcie do druhé. Prodej a nákup ho dohromady stojí 500 korun. Nová investice tedy nezačíná vedle té původní na stejné startovní čáře: nejprve musí vydělat rozdíl, který přesun vytvořil.
Pokud nová firma skutečně nabízí podstatně lepší vyhlídky, může taková výměna dávat smysl. Když jsou ale oba nápady přibližně stejně dobré, placená výměna sama žádnou hodnotu nepřidává. A při opakování už nejde jen o jednu pětistovku. Každý další přesun musí znovu obhájit svou cenu, ještě než investor začne počítat očekávanou výhodu nového titulu.
K tomu přistupuje čas. Peníze vydané na náklady už v portfoliu nevydělávají. Americká SEC tento účinek ukazuje na modelu investice 100 000 dolarů s růstem 4 % ročně po dobu dvaceti let. Při ročním poplatku 0,25 % vychází konečná hodnota přibližně na 208 000 dolarů, při poplatku 1 % na 179 000 dolarů. Je to ilustrace průběžných poplatků, nikoli přepočet výsledků obchodníků z původní studie. Ukazuje však, proč malý průběžný náklad nelze posoudit jen podle dnešní částky. [2]
A co účet bez provizí?
Nabízí se námitka: starý výzkum zachycuje jiný svět. Jeho výnosový rozdíl nelze vydávat za dnešní cenu aktivního investování. Pro současnou otázku je užitečnější podívat se na to, zda obchod může něco stát i bez samostatně účtované provize.
Právě to pomáhá objasnit výzkum zveřejněný v roce 2025, na němž se podíleli i Barber a Odean. Výzkumníci otevřeli šest účtů u pěti brokerů a mezi prosincem 2021 a červnem 2022 provedli přibližně 85 000 obchodů. Zadávali srovnatelné tržní pokyny ve stejný čas a sledovali skutečné ceny jejich provedení. [3]
Průměrné náklady nákupu a následného prodeje se mezi účty pohybovaly od 0,07 % do 0,46 %, bez započtení provizí. Nešlo o další test dlouhodobých investičních schopností domácností. Výzkum měřil kvalitu provedení obchodů: stejný pokyn nemusel u různých brokerů skončit stejnou cenou. Z těchto historických měření nelze sestavit dnešní žebříček brokerů ani odvodit cenu každého budoucího obchodu. Doložila ale, že nulová provize sama nestačí k posouzení celkových nákladů. [3]
SEC proto doporučuje projít sazebníky, potvrzení obchodů a výpisy a zjistit, jaké náklady investor skutečně nese. Rozlišuje poplatky za jednotlivé transakce a průběžné náklady účtu či produktu. Ty mohou vznikat i bez obchodování; pouhé omezení počtu pokynů tedy není úplným řešením. [2]
Rozhodnutí, které nepotřebuje pokyn
Praktická kontrola před dalším obchodem může začít otázkou: uměl bych důvod výměny napsat předem tak, aby obstál i bez následného pohybu ceny? Co se změnilo v podnikání, ocenění nebo potřebách portfolia? A jak velkou výhodu očekávám po všech nákladech?
Taková otázka nevede automaticky k držení všeho navždy. Když se původní předpoklady rozpadnou, může být setrvání drahou chybou. Pomáhá ale oddělit smysluplnou změnu od obchodu, jehož hlavním výsledkem je pocit, že se něco udělalo.
Čtení výroční zprávy, přepočítání očekávání nebo kontrola rizik jsou také práce na portfoliu. Mohou skončit rozhodnutím ponechat jeho složení beze změny. Investiční aktivita má hodnotu tehdy, když zlepší rozhodnutí; počet odeslaných pokynů sám o sobě takovým měřítkem není.
Zdroje
- Brad M. Barber a Terrance Odean: Trading Is Hazardous to Your Wealth (2000). Journal of Finance, s. 773–806; tabulka V a navazující text, zejména s. 794. Původní vzorek, metodika a výnosy skupin podle obrátky.
- SEC: How Fees and Expenses Affect Your Investment Portfolio (23. 7. 2025). Model dlouhodobého dopadu poplatků a rozlišení druhů nákladů.
- Christopher Schwarz, Brad M. Barber, Xing Huang, Philippe Jorion a Terrance Odean: The “Actual Retail Price” of Equity Trades (2025). Experiment s provedením obchodů z let 2021–2022; abstrakt a úvod popisují účty, období a náklady bez provizí.
Brad Barber a Terrance Odean prozkoumali akciové účty 66 465 domácností u amerického diskontního brokera v letech 1991–1996. Rozdělili je do pěti skupin podle toho, jak intenzivně měnily své portfolio. Před náklady byly výsledky skupin podobné. Po jejich započtení se ale nejaktivnější pětina dostala na roční geometrický výnos 11,4 %, zatímco nejméně aktivní na 18,5 %. Jde o výnosy modelových investic napodobujících průměrné portfolio domácnosti v příslušné skupině, nikoli o výsledek každého jednotlivého člověka. [1]
Rozdíl nevznikl tím, že by jedna skupina jen seděla na hotovosti. Obě držely akcie. Čistý výsledek zahrnoval provize a odhad nákladů nákupního a prodejního rozpětí. Autoři spojovali časté obchodování s nadměrnou sebedůvěrou; to je jejich vysvětlení výsledků, nikoli záznam myšlenek jednotlivých klientů. [1]
Nápad musí překonat vlastní účet
Představme si vlastní, záměrně zjednodušený příklad. Investor přesune 100 000 korun z jedné akcie do druhé. Prodej a nákup ho dohromady stojí 500 korun. Nová investice tedy nezačíná vedle té původní na stejné startovní čáře: nejprve musí vydělat rozdíl, který přesun vytvořil.
Pokud nová firma skutečně nabízí podstatně lepší vyhlídky, může taková výměna dávat smysl. Když jsou ale oba nápady přibližně stejně dobré, placená výměna sama žádnou hodnotu nepřidává. A při opakování už nejde jen o jednu pětistovku. Každý další přesun musí znovu obhájit svou cenu, ještě než investor začne počítat očekávanou výhodu nového titulu.
K tomu přistupuje čas. Peníze vydané na náklady už v portfoliu nevydělávají. Americká SEC tento účinek ukazuje na modelu investice 100 000 dolarů s růstem 4 % ročně po dobu dvaceti let. Při ročním poplatku 0,25 % vychází konečná hodnota přibližně na 208 000 dolarů, při poplatku 1 % na 179 000 dolarů. Je to ilustrace průběžných poplatků, nikoli přepočet výsledků obchodníků z původní studie. Ukazuje však, proč malý průběžný náklad nelze posoudit jen podle dnešní částky. [2]
A co účet bez provizí?
Nabízí se námitka: starý výzkum zachycuje jiný svět. Jeho výnosový rozdíl nelze vydávat za dnešní cenu aktivního investování. Pro současnou otázku je užitečnější podívat se na to, zda obchod může něco stát i bez samostatně účtované provize.
Právě to pomáhá objasnit výzkum zveřejněný v roce 2025, na němž se podíleli i Barber a Odean. Výzkumníci otevřeli šest účtů u pěti brokerů a mezi prosincem 2021 a červnem 2022 provedli přibližně 85 000 obchodů. Zadávali srovnatelné tržní pokyny ve stejný čas a sledovali skutečné ceny jejich provedení. [3]
Průměrné náklady nákupu a následného prodeje se mezi účty pohybovaly od 0,07 % do 0,46 %, bez započtení provizí. Nešlo o další test dlouhodobých investičních schopností domácností. Výzkum měřil kvalitu provedení obchodů: stejný pokyn nemusel u různých brokerů skončit stejnou cenou. Z těchto historických měření nelze sestavit dnešní žebříček brokerů ani odvodit cenu každého budoucího obchodu. Doložila ale, že nulová provize sama nestačí k posouzení celkových nákladů. [3]
SEC proto doporučuje projít sazebníky, potvrzení obchodů a výpisy a zjistit, jaké náklady investor skutečně nese. Rozlišuje poplatky za jednotlivé transakce a průběžné náklady účtu či produktu. Ty mohou vznikat i bez obchodování; pouhé omezení počtu pokynů tedy není úplným řešením. [2]
Rozhodnutí, které nepotřebuje pokyn
Praktická kontrola před dalším obchodem může začít otázkou: uměl bych důvod výměny napsat předem tak, aby obstál i bez následného pohybu ceny? Co se změnilo v podnikání, ocenění nebo potřebách portfolia? A jak velkou výhodu očekávám po všech nákladech?
Taková otázka nevede automaticky k držení všeho navždy. Když se původní předpoklady rozpadnou, může být setrvání drahou chybou. Pomáhá ale oddělit smysluplnou změnu od obchodu, jehož hlavním výsledkem je pocit, že se něco udělalo.
Čtení výroční zprávy, přepočítání očekávání nebo kontrola rizik jsou také práce na portfoliu. Mohou skončit rozhodnutím ponechat jeho složení beze změny. Investiční aktivita má hodnotu tehdy, když zlepší rozhodnutí; počet odeslaných pokynů sám o sobě takovým měřítkem není.
Zdroje